Menu
My

My

Přátelé,

všechno, co je pod sluncem, má svůj příběh. Příběh našeho nového vína začal tím, že jsem před lety navštívil Pavlov, milou vesničku v oblasti, kde se usazovali lidé od nepaměti. Slavná Věstonická Venuše datovaná odborníky do období 29000-25000 př.n.l. byla nalezena nedaleko. Je to místo, kde lidem bylo dobře být a dodnes je zde cítit genia loci. Ten zapůsobil i na mne a já jsem se rozhodl tam žít. Koupil a opravil jsem dům na návsi, kterému se dodnes říká „na poště“, protože tam byla výdejna korespondence. Co tudy prošlo zpráv! 

Mít domov bez sousedů, znamená žít na samotě nebo v poustevně, ale můj dům stál v obci. Snažil jsem se proto navázat dobré sousedské vztahy a přestože je moje zaměstnání od Pavlova daleko a je hodně jiné, chtěl jsem jako pavlovský občan vstoupit  do života této vinařské obce. Vinohrady, sklepy a víno hrají v Pavlově po staletí zásadní roli. Proto jsem si koupil vinohrady blízko Pavlova na Slunném vrchu a U Božích muk. 

Nemám žádné vinařské zkušenosti ani nemám zázračné patro, které by dovedlo odlišit jemné rozdíly chuti a vůně vína. Jediné, co jsem měl a stále ještě mám, je chuť k práci a chuť poučit se. Zaujala a láká mě tvrdá práce na vinici se vším, co k ní patří. 

Neměl jsem vinařské ambice, ale přál jsem si, aby moje práce byla jednak dobrá a jednak smysluplná. K čemu by byla vinice, která by nenesla zdravé hrozny? K čemu by byly hrozny, kdyby z nich nebylo víno? Pro špačky jsem pracovat nehodlal. Vydal jsem se hledat vinaře. Celou řadou náhod, jako například hovorem s kadeřnicí Elizabeth, která česala mou budoucí ženu, jsem se dostal k muži, o němž se říká, že je nejjižnějším moravským vinařem. Jmenuje se Karl Neustifter a žije v dolnorakouském městečku Poysdorf. Má mimořádně krásný vztah k Moravě a především k Pavlovu. Dohodli a spřátelili jsme se rychle. Seznámil mě s významným německým enologem Frankem Johnem, jehož radami se řídí na svých vinohradech. I toto setkání bylo úspěšné, ale i velmi přátelské. U těchto dvou lidí jsem pochopil, že nejen staré vinařské tradice a fortele, ale i nejmodernější vědecké přístupy k pěstování révy a k vinařství jsou tajemný svět. Naštěstí jsem už takový, že jdu ne po zlatých pokladech, ale za vším, co přináší dobro, a tak jsem se z jednání vrátil s dohodou, že s panem Neustifterem budeme společně vyrábět víno z mých vinohradů v jeho vinařství. Vzdálenost nám trochu komplikuje život, ale dá se to zvládnout a výhody to bohatě vynahrazují.

Víno, které takto vznikne, jsme se na návrh pana Franka Johna, který Pavlov  poznal a pochopil, že ani já ani pan Neustifter praví Pavlovčáci nejsme, ale máme Pavlov velice rádi, rozhodli nabízet pod názvem Přátelé Pavlova. Těmi ovšem nejsme jen my dva. Stal se jím i Michal Čermín, skvělý návrhář, kterého přivedl další přítel Pavlova, producent Adam Dvořák, kterému moravský vinařský kraj vděčí za filmy Bobule a 2 Bobule. Michal Čermín navrhl etiketu a použil na ni obrázek od brněnského malíře Jana Spěváčka, opět přítele Pavlova.

Při vytváření etikety jsme si řekli, že vůbec nejde o reklamní sílu a o úspěch vína, ale o vyjádření našeho postoje k celému nápadu a dílu. Fialová barva loga je barvou pokory a vnímavosti a logo zobrazuje 4 písmena P - Přátelství, Pavlov, Poysdorf, Pavel. Náš život jsme přijali od svých předků, a proto jsme přejali písmo ze záznamu o křtu mého otce. A protože nám jde o uchování tradic, které se předávají od minulosti do budoucnosti výchovou, rozhodli jsme, což na etiketě samozřejmě není, že z každé prodané lahve věnujeme korunu Mateřské škole v Pavlově.

Takový je příběh našeho vína, které, věřím, přinese radost. 

Pavel Müller