Zpět

My

Mít domov bez sousedů znamená žít na samotě nebo v poustevně, ale ten můj stál v obci. Snažil jsem se proto navázat dobré sousedské vztahy, a to i přesto, že moje zaměstnání je od Pavlova hodně vzdálené – na kilometry, i po lidské stránce. Chtěl jsem jako pavlovský občan vstoupit do života této vinařské obce.

Vinná réva, sklepy a víno hrají v tomto kraji po staletí zásadní roli. Proto jsem si koupil vinohrady blízko Pavlova na Slunném vrchu a U Božích muk.

Nemám žádné vinařské zkušenosti ani zázračné patro, které by dovedlo odlišit jemné rozdíly chuti a vůně vína. Jediné, co jsem měl a stále ještě mám, je chuť pracovat a učit se. Tvrdá a krásná dřina na vinici se mi líbí a chci ji vykonávat se vším, co k tomu patří.

Neměl jsem vinařské ambice, ale přál jsem si, aby moje práce byla jednak dobrá a jednak smysluplná. K čemu by byla vinice, která by nenesla zdravé hrozny? K čemu by byly hrozny, kdyby z nich nebylo víno? Pro špačky jsem pracovat nehodlal. Vydal jsem se tedy hledat vinaře. Úplnou náhodou jsem se dostal k muži, o němž se říká, že je nejjižnějším moravským vinařem. Jmenuje se Karl Neustifter a žije v dolnorakouském městečku Poysdorf. Má mimořádně krásný vztah k Moravě, a k Pavlovu obzvlášť. Rychle jsme se spřátelili a dohodli. Výsledek je takový, že s panem Neustifterem společně vyrábíme víno z mých vinohradů pod záštitou jeho vinařství. Vzdálenost nám trochu komplikuje život, ale dá se to zvládnout a výhody to bohatě vynahrazují.

Karl mě také seznámil s významným německým enologem Frankem Johnem, jehož radami se řídí na svých vinohradech. I toto setkání bylo nejen přátelské, ale i velmi přínosné. Díky těmto dvěma lidem jsem pochopil, že nejen staré vinařské tradice a fortele, ale i nejmodernější vědecké přístupy patří do tajemného vinařského světa.

Víno, které takto vznikne, jsme se rozhodli nabízet pod názvem Přátelé Pavlova. S tímto návrhem přišel pan Frank John; pochopil, že já ani pan Neustifter praví Pavlovčáci sice nejsme, ale máme Pavlov velice rádi.

Přáteli Pavlova ovšem nejsme jen my dva. Stal se jím i producent Adam Dvořák, kterému moravský vinařský kraj vděčí za filmy Bobule a 2Bobule. Ten posléze přivedl dalšího pavlovského přítele, Michala Čermína, který navrhl naši etiketu a s obrázkem od brněnského malíře Jana Spěváčka, opět přítele Pavlova.

Při vytváření etikety jsme si řekli, že vůbec nejde o reklamní sílu a o úspěch vína, ale o vyjádření našeho postoje k celému nápadu a dílu. Proto je naše logo v odstínech fialové, což je symbol pokory a vnímavosti, a zobrazuje 4 písmena P – Přátelství, Pavlov, Poysdorf a Pavel. Náš život jsme přijali od svých předků, a proto jsme přejali písmo ze záznamu o křtu mého otce.

A protože nám jde o uchování tradic, které se výchovou předávají od minulosti do budoucnosti, rozhodli jsme se (což na etiketě samozřejmě není), že z každé prodané lahve věnujeme korunu Mateřské škole v Pavlově.

Takový je příběh našeho vína, které, věřím, přinese radost.